NEZVANÍ HOSTÉ VE VIETNAMSKÉM SKLADU

19. března 2016 v 20:36 | supice |  EKOLOGIE, ZDRAVÍ, OSOBNÍ ROZVOJ
Snažili jsme se zrovna vymotat z Brna, když jsme narazili na toto podivné místo. Zaparkovali jsme a rozhodli se ho blíže prozkoumat. Ve středu parkoviště přeplněné auty, okolo pak obehnané obchody s všemožnými nápisy, jak vietnamskými, tak českými, které, jak jsme zjistili, měly s obsahem zboží v obchodě máloco společného. Začali jsme se potloukat okolo těchto obchůdků, přitom jsme se minuli s mnoha vietnamci, muži, ženami, mladšími i staršími, každý vypadal velmi zaneprázdněně. Čechů jsme za celou dobu viděli jen pár...


- pro pokračování stačí rozkliknout článek -


Jedna vietnamka, která procházela okolo na nás najednou vybafla: "Boty? Chcete? Poďte! Značkový!" Svůj nezájem jsme jí dali jasně najevo, paní se ale jen tak nedala a zkoušela to znovu. Až když jsme se bez zájmu rozešli dál, pochopila.
Rozhodli jsme se prohlédnou si některý z obchodů zevnitř. Chtěli jsme vejít, ale mladík zrovna zavážel dovnitř nějaké krabice a začal na nás vietnamsky. Zeptala jsem se, jestli tudy můžeme, opět začal vietnamsky. Tak jsme to vzdali a šli hledat vchod jiný. Poté jsme zjistili, že se dovnitř vchází skrze průchod, který vypadal jako vstup do mrazáku někde v Makru.
Tu jsme se objevili v jakémsi obřím skladu. Všude spousta oblečení, kabelek, bot, peněženek, šperků, různých doplňků do vlasů, domácích potřeb a mnoho mnoho dalšího. Vše v balíčcích po vysokých počtech. Nikde nebyla cena. Před námi postávaly nějaké vietnamky a jedna z nich se nás začala usilovně vyptávat. "Co hledate? Kolik kusu?" Naznačila jsem jí, že se pouze díváme, což zjevně nepochopila a tak mě začala bombardovat dalšími otázkami. Pak nám najednou pokynula, ať jdeme za ní a vedla nás úzkou uličkou mezi krabicemi a u toho šeptala něco o značkovém. Řekli jsme jí, že nemáme zájem, ale ona stále nechápala a ptala se dál, jakoby nic z toho neslyšela. A tak jsem se jí pokusila důrazněji vysvětlit, že opravdu nic nechceme, že se POUZE DÍVÁME. Najednou se na mě nepříjemně ušklíbla, něco si zamumlala pod nosem, otočila se a uraženě odešla.
Bylo jasno, musíme pryč. Po cestě ven se naší pozornosti dožadovala ještě jedna vietnamka, které nabízela, ať se podíváme na její zboží, které měla schované za dveřmi. Poděkovali jsme, odmítli a zamířili urychleně k východu.
Po cestě jsem ještě zahlédla vietnamce se zástěrou celou od krve. Mířili jsme k autu a byli rádi, že nás nepřejel žádný z vietnamců v dodávce, kterých se po parkovišti pohybovalo hned několik (a taky tak trochu za to, že jsme se nastali objetí pána se zástěrou).
Poté, co jsem dosedla na sedačku, začaly se v mé mysli hemžit myšlenky. Co to bylo za místo? Kdo to vlastně všechno kupuje? Proč na nás byli tak nepříjemní? Odkud to všechno pochází? Proč se sem vůbec tolik věcí vozí? To se všechno prodá? Vždyť tam byla spousta věcí úplně zbytečných, proč to vlastně někdo vyrábí? Kde to vůbec žijeme, že se něco takového děje?
Přijeli jsme domů a já zapátrala na internetu. Na jedné diskuzi jsem se dozvěděla, že se na tomto místě o cenu smlouvá. Vietnamci prý toto zboží neclí ani nezdaňují. Co je na tom pravdy? Toť otázka.
Jedna věc je ale jasná, na toto místo už se nikdy nevrátím...
 


Anketa

Máte s něčím podobným zkušenost?

Ano 33.3% (2)
Ne 66.7% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.