PROČ UŽ NECHCI ZVÍŘE ZE ZVERIMEXU

17. dubna 2016 v 20:43 | supice |  EKOLOGIE, ZDRAVÍ, OSOBNÍ ROZVOJ
Jen tak z nudy jsme se dřív chodily kochat do zverimexu těmi chlupaťoučkými křečky, králíčky a mnoha dalšími roztomilými zvířátky. Jedna z nás se však nekochala. Toto místo jí přišlo spíše smutné a já tenkrát nechápala proč. S přibývajícím věkem se ale můj pohled na mnoho záležitostí začal velmi lišit. A tohle je jedna z nich.
Lidé jsou sice šťastní, že mají doma miloučkého hlodavce, ale co to zvířátko? Myslíte, že je tak šťastné, jako člověk, který si jej pořídil? Již od malinka nezná nic jiného než pochmurnou klec, kterou sdílí s mnoha sourozenci a maminkou, jež funguje jen jako továrna na mláďata. Poté, co si hlodavce hrdý majitel přinese domů skončí buď ve chřtánu hadím nebo v tom lepším případě v další kleci. Ano, lidé se sice budou ohrazovat tím, že zvířátko nemusí shánět potravu, neohrožuje ho nikdo na životě, má spoustu hraček a někdy i ten volný výběh. Přesto všechno, vy sami byste si to s nimi vyměnili? Nebo byste raději žili svobodným životem, kde probíha vše tak, jak má?
Stejně je to celé jenom jeden velký byznys. Vždyť se v takovém zverimexu jenom rozhlídněte. Všude hromada různých pytlů s krmením. Pro králíka vám třeba nabídnou krmnou směs. Já jich vystřídala hned několik a taky jsem na to pěkně doplatila (králík teda ještě víc). Na veterině mi doporučili krmit obyčejným senem a doplňovat zeleninou případně kouskem ovoce. Od té doby není žádný problém. Nebo třeba předražené piliny, kterých při řezání dřeva máte hromady. Křečkovi ošklivě podráždily packy. Veterinář je ihned zakázal a místo nich doporučil obyčejné ubrousky.
Jak jste se mohli dočíst, i já jsem v minulosti vlastnila a i nyní vlastním takováto zvířata. Králíka mám již 7 rokem a potkany jsem dostala jako dárek k narozeninám. Těmi však můj chov "zvířátek na hraní" definitivně končí.
A co vy a zvířátka ze zverimexu?

 


Komentáře

1 Anna Anna | Web | 25. května 2016 v 14:52 | Reagovat

Já měla potkáňata... Nikoliv ze zverimexu, ale od paní chovatelky, která se zabývala křízením, vystavováním a psaním popularizačních knih o potkanech. Zuzka mě tehdy stála dvacku, dostala jsem k ní krmení, příručky jak se o ni co nejlíp starat a rodokmen, co byl delší než moje paže...
Druhého potkána ze zverimexu jsem si koupila když Zůza zašla. Stál pade, prodavač byl protivný jak osina, neporadil, neřekl čím byli doposud krmení a Cholera zašla po třech měsících na blíže neidentifikovatelnou nemoc.
Takže je jasné, odkud beru potkáňata dál, že? :-)

2 supice supice | E-mail | Web | 26. května 2016 v 8:59 | Reagovat

[1]: I já měla jednoho potkana od chovatelky. Byl nádherný, také s rodokmenem samozřejmě. Po nějakém čase se mu ale objevil tumor, veterinář jej odstranil, objevil se další, ten také odstranil a pak se objevil další. Potkánek byl jak ementál. Pak zemřel. Mě mrzí to, že kvůli tomu, abychom my lidé mohli mít radost z roztomilého inteligentního zvířátka si musel potkan projít domestikací, díky které je náchylný k mnoha nemocem a místo nějakých 7 let života se dožije ani né 3.:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.