„NEMŮŽEME ČEKAT, AŽ SE ZMĚNÍ SYSTÉM. MY JEDNOTLIVCI JSME SYSTÉM."

2. července 2017 v 12:24 | CITÁT - Colin Beavan |  DENÍK

Tak. Po dvou měsících jsem zpátky. Konečně.
Konečně skončilo to nekonečné psychické týrání ve formě příprav na státní závěrečnou zkoušku.
Takové ty známé stavy, kdy jsem díky drahocennému pudu sebezáchovy koukala kamsi do nikam
(a jaksi neuvěřitelně moc mě to v tu chvíli bavilo:)) byly na denním pořádku.
Nejenže jsem vypadala, jakože mám v hlavě naprosto vymeteno,
po týdnu učení jsem s hrůzou zjistila, že to tak opravdu je.
A tak jsem začala žrát,
bez ohledu na to, jak moc nezdravé to jídlo bylo.
(no přece se to nevyhodí, ne?)
Hromady papírů okolo mě rostly přímo úměrně s mojí novou tukovou vrstvou,
kterou jsem si připravovala na slavný den D.
V ten se ze mě totiž stal breatharián, který se se zjištěním,
že zmiňovanou zkoušku úspěšně složil, změnil na alkoholikariána.
Jako, studentský život byl boží, ale to věčné memorování se teorie,
kterou vím, že nikdy nevyužiju? To mi vážně chybět nebude.

Aby těch zvratů nebylo málo, ztratila jsem telefon.
Po neúspěšném hledání jsem si uvědomila, jak moc jsem na té svítící placce závislá.
Okamžik jákéhosi procitnutí nastal, když jsem se přistihla,
jak v autobuse celou cestu kecám s cizí paní, jakoby to byla moje ztracená teta
nebo při čekání civím na staré lidi s obdivem
a telefon mi v tu chvíli vlastně vůbec nechybí.
Najednou jsem si vzpomněla na jeden citát, který jsem četla kdesi na netu:
"Život je to, co se odehrává, zatímco hledíš do svého smartphonu."
Nakonec jsem doma jakýsi postarší model vyhrabala...
Božínku, jak úžasné bylo, když mi pořád v kapse nevibrovala ta malá polykarbonátová droga!
Poselství tohoto odstavce?
Nejde o to, telefon nemít, ale umět se od něj odlepit.

YouTube, mocný to nástroj. Tak jsem se rozhodla, že na něj svůj supí skřek rozšířím taky.
A víte co?
1. odběrateli věnuji za jeho soucit tajuplný pytlík Supice 2017, výběr z peří.
Tak šup šup, kdo bude první?:)

Vždycky, když někoho nového poznám, snažím se od něj přiučit něčemu novému
nebo se aspoň nechat něčím inspirovat, než se mi ze života zase vytratí.
Nedávno jsem poznala jednoho pána, který mi dal podmět k přemýšlení nad tím,
proč si vlastně pořád vozím prdel v autobuse, když se můžu dopravit i jinak - ekologičtěji a zdravěji.
A tak teď jezdím, kde jen můžu na bruslích, v případě nezdolatelného terénu potrápím své pozadí na kole
(to je tak, když člověk nevlastní legíny s našitým polštářem na zadku ani pořádné sedátko).
A pokud nejde o čas, projdu se pěšky.
No, můžu vám říct, než trávit hodiny v potní chýši na kolečkách
s výhledem na čerstvý obtisk od makeupu, je tohle fakt 1000x lepší.
Díky, pane X!:)

A na závěr dnešní osvěty, 20 rad Dalajlámy na každý den:
→ 20-30 minut se procházejte. Mějte přitom na tváři úsměv.
→ Alespoň 10 minut stravte v tichu.
→ Žijte třemi "E": energie, entuziasmus, empatie.
→ Hrajte hry.
→ Čtěte více knih.
→ Stravte nějaký čas s lidmi mladšími šesti a staršími sedmdesáti let.
→ Více sněte.
→ Jezte víc toho, co roste v přírodě, než toho, co se vyrábí v továrnách. Pijte hodně vody.
→ Přimějte k úsměvu alespoň tři lidi.
→ Neutrácejte svou drahocennou energii na pomluvy.
→ Zapomeňte na problémy minulosti. Nepřipomínejte blízkým a přátelům minulé spory, brání to vašemu dnešnímu štěstí.
→ Neberte se tak vážně. Nikdo jiný vás tak nebere.
→ Opravdu nemusíte vyhrát každý spor. Naučte se uznat, že nemáte pravdu.
→ Smiřte se se svou minulostí, aby vám nekazila budoucnost.
→ Nesrovnávejte vlastní život se životy jiných. Nic o nich nevíte.
→ O vaše štěstí se nepostará nikdo jiný než vy.
→ Závist je zbytečná ztráta času. I tak už máte všechno, co potřebujete, nebo to budete záhy mít.
→ Není důležité, jak se cítíte - vstaňte, oblékněte se a jděte mezi lidi.
→ Jednejte správně.
→ Nic nepřehánějte. Znejte vždycky rozumné meze.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.