EKOLOGIE, ZDRAVÍ, OSOBNÍ ROZVOJ

ZTRACENI V POKROKU

3. září 2016 v 8:37 | supice
DÁLNICE, DÁLNICE, DÁLNICE. To hlásá plakát politického hnutí ANO. Hned v další bublině se dočteme, že tato politická strana CHCE LEPŠÍ ČESKO. Pan Babiš má nejspíš o slově lepší docela jinou představu než já. Zabetonovat celou zem totiž neshledávám jako to nejlepší, co pro Česko udělat. A co takhle víc lesů? Víc místa pro přírodu, díky které můžeme vůbec existovat? To bohužel na žádném billboardu jen tak nenajdete...
Tímto krátkým článkem bych Vás jen chtěla pobídnout k zamyšlení, zda je pokrok opravdu takovým přínosem, jak je nám předkládáno. Co myslíte?

SÍLA OBALU

10. srpna 2016 v 12:06 | supice

- pro pokračování stačí rozkliknout článek -

DOVOLENÁ

5. srpna 2016 v 12:18 | supice

Aby se prorazila vznikající minuta ticha, zazněla u stolu otázka: "A kam jedete letos na dovolenou?" Na ni následovala okamžitá odpověď: "My letos letíme do Španělska." Hned poté se spustila velká debata o tom, kdo kde kdy byl, jaké to tam bylo, zda se to vyplatí a tak dále a dále. A já mohla jen tiše přihlížet. Můj klasický plán strávit "dovolenou" v rodné zemi by stejně nikoho nezajímal (nehledě na to, že mám vlastně "dovolenou" už měsíc v podobě prázdnin). Prostě a jednoduše: Čím luxusnější destinace, tím více v očích ostatních zazáříte. Dovolená se tak stává spíše prostředkem, jak ostatním cosi dokazovat. Pro každého může přeci skvělá dovolená znamenat něco docela jiného. Někdo si rád udělá doma vše, na co neměl jindy čas, někdo zase půjde vypnout do přírody, někdo ji stráví aktivně, třeba různými výlety do neznámých míst. Vždyť mnoho z nás nepoznalo ani svou překrásnou rodnou zem. Proto nechápu, proč bychom měli nutně každý rok odjíždět do zahraničí, i když tam třeba celý týden válíme šunky na pláži a vlastně by to vyšlo úplně na stejno, kdybychom se rozplácli u nejbližšího jezera. Když už bych tedy cestovala do zahraničí, jistě bych tam jela s cílem poznat místní kulturu, lidi a samozřejmě krásy onoho místa. Ale také bych si určitě nevybrala cestování letadlem. Když totiž pomyslím na nemalou ekologickou stopu, kterou díky tomuto letu zanechám, je jasné, že by letadlo nebylo nejlepší volbou. Vysvětlujte to ale lidem, které tohle absolutně netrápí. Přesto stále doufám, že jednou objevím ty, kteří budou uvažovat jinak.

MANUÁL PRO ŽIVOT

25. června 2016 v 8:24 | supice
Představme si mladou dívku. Budeme jí říkat třeba Klára. Klára chodí do deváté třídy. Holky se s ní bavit příliš nechtějí, kvůli jejímu postižení. Spíš se jí potajmu posmívají. Kluci se o ni zase vůbec nezajímají. Zato kolem Petry se to jimi jen hemží. Je štíhlá, krásná, má styl a samozřejmě dostatek sebevědomí. Klára chce být jako ona. Chce být také tou TOP dívkou, která má spoustu kamarádů a všichni by jí snesli modré z nebe. Proto zamíří do obchodu, kde zakoupí jeden "nejmenovaný" časopis a doufá, že se to všechno změní.


- pro pokračování stačí rozkliknout článek -

KVĚTINY - MADE IN AFRICA

17. června 2016 v 11:46 | supice
Jak už název napovídá, bude tento článek pojednávat o květinách, které najdeme v běžných květinářstvích či supermarketech. Položili jste si někdy otázku, odkud tyto květiny pocházejí? Já ano. Mé zjištění bohužel opět nebylo nejšťastnější. 98% květin prodávaných u nás údajně pochází z dovozu. A pokud vás zajímá přesněji odkud, pohlédněte do nadpisu. Ano, je to Afrika. Je tam pěkně teploučko, levná pracovní síla, k dispozici spousta chemie, žádné zákony chránící životní prostředí. Perfektní šance, jak si vydělat balík. Květiny poté putují do Holandska, odkud jsou prodávány do celé Evropy.
Také tohle nechcete podporovat, ale nevíte, co s tím? Nic složitého na tom není. Stačí vybírat jen poctivé prodejny a od nich nakupovat. Bohužel jich není mnoho, proto raději uvádím pár příkladů - Efemer, Green Decor, Květinové lahůdkářství, Kytky od potoka, Louky květ, Plevel. Pokud se žádné z uvedených květinářství nenachází v blízkém okolí, nevěšte hlavu. Jestli máte zahrádku, prostě si vypěstujte květiny vlastní. A pokud ne, stačí zaskočit do přírody. Ale s citem, aby nám zase v té přírodě něco zbylo pro šikovné včeličky. Jak říkal Václav Havel - "Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.". Co myslíte vy?

PROČ KUPUJI BIO?

8. června 2016 v 11:35 | supice
- pro více informací stačí rozkliknout článek -

MÓDA

26. května 2016 v 9:55 | supice
Móda. Způsob jak dohnat ženu k šílenství. Ženy nakupují módní časopisy, kde zjišťují, co aktuálně letí a pak obchází obchody a shání ty nejlepší kousky. A když jsou ve slevě? Musí je mít, i když skříň praská ve švech. Důležité však je, mít na každý den jiný outfit a sklidit co nejvíc obdivu od svého okolí. Ano, to se nám ženám líbí. Ale potřebujeme k tomu dodržovat nejnovější módní trendy? Potřebujeme k tomu spoustu oblečení? Ne! Když budeme všechny jako přes kopírák, ztrácíme tím přeci naši originalitu. Ne, my raději zapadneme do slepě cválajícího stáda...
Trend, který mě momentálně nejvíc pobavil jsou roztrhaná kolena. Je to moderní, tak prostě budeme mít všichni roztrhaná kolena. Pokud znáte film Protivný sprostý holky, asi teď tušíte, kterou scénu mi tohle připomíná. Pokud ne, napovím vám obrázkem.
Ani já nebyla jiná. Bohužel. Ale když zapátráte po původu tohoto superlevného oblečení, chce se vám brečet. Abychom si my evropané mohli dovolit měnit trendy snad každý měsíc, musí na nás dřít lidé v zemích, kde se s nimi nikdo nepáře a ani jim za to pořádně nezaplatí. Nejenže obrovsky znečišťují prostředí kolem sebe, ale ničí tím i sami sebe. Třeba chemikálie, kvůli kterým mají kalhoty moderní plísňový vzhled vdechují dnes a denně. Pokud o tom chcete vědět víc, doporučuji zhlédnout dokument Cena riflí. Podmínky, ve kterých pracují vás příliš nepoteší, nemluvě o práci dětí.
A co třeba kožešiny? Chápu, když se dříve zabilo zvíře a lidé z něj zužitkovali vše. Nechápu však dnešní chov kožešinových zvířat v hrůzných podmínkách a ještě víc nechápu ten hrozný přístup lidí k nim. Pokud vás zajímá, co stojí za vznikem kožešiny na farmách v Číně, klikněte na tento odkaz (upozorňuji, jen pro silné povahy).
Jenže jak to všechno zastavit? Kupovat fairtrade oblečení? Nebo BIO? Když se porozhlédnete po cenách, nadskočí vám žaludek. Jak jsem to tedy vyřešila já? Zredukovala jsem svůj šatník na pro mě přijatelné minimum, zbytek se posnažím prodat a co zbyde daruji. Kdyby něco, zaskočím do sekáče. Ale procházet se po obchodě a vyhlížet nejnovější módní kousky mě už opravdu jen tak neuvidíte. Přesto budu dál čekat na to, až lidé otevřou oči a uvědomí si, že takhle to opravdu fungovat nemůže. Snad nebudu čekat marně.

OBLÍBENÉ CITÁTY INDIÁNŮ

21. května 2016 v 14:55 | supice, www.legendsofamerica.com

- pro více informací stačí rozkliknout článek -

PŘÍBĚH SÁČKU

2. května 2016 v 10:13 | supice

PROČ UŽ NECHCI ZVÍŘE ZE ZVERIMEXU

17. dubna 2016 v 20:43 | supice
Jen tak z nudy jsme se dřív chodily kochat do zverimexu těmi chlupaťoučkými křečky, králíčky a mnoha dalšími roztomilými zvířátky. Jedna z nás se však nekochala. Toto místo jí přišlo spíše smutné a já tenkrát nechápala proč. S přibývajícím věkem se ale můj pohled na mnoho záležitostí začal velmi lišit. A tohle je jedna z nich.
Lidé jsou sice šťastní, že mají doma miloučkého hlodavce, ale co to zvířátko? Myslíte, že je tak šťastné, jako člověk, který si jej pořídil? Již od malinka nezná nic jiného než pochmurnou klec, kterou sdílí s mnoha sourozenci a maminkou, jež funguje jen jako továrna na mláďata. Poté, co si hlodavce hrdý majitel přinese domů skončí buď ve chřtánu hadím nebo v tom lepším případě v další kleci. Ano, lidé se sice budou ohrazovat tím, že zvířátko nemusí shánět potravu, neohrožuje ho nikdo na životě, má spoustu hraček a někdy i ten volný výběh. Přesto všechno, vy sami byste si to s nimi vyměnili? Nebo byste raději žili svobodným životem, kde probíha vše tak, jak má?
Stejně je to celé jenom jeden velký byznys. Vždyť se v takovém zverimexu jenom rozhlídněte. Všude hromada různých pytlů s krmením. Pro králíka vám třeba nabídnou krmnou směs. Já jich vystřídala hned několik a taky jsem na to pěkně doplatila (králík teda ještě víc). Na veterině mi doporučili krmit obyčejným senem a doplňovat zeleninou případně kouskem ovoce. Od té doby není žádný problém. Nebo třeba předražené piliny, kterých při řezání dřeva máte hromady. Křečkovi ošklivě podráždily packy. Veterinář je ihned zakázal a místo nich doporučil obyčejné ubrousky.
Jak jste se mohli dočíst, i já jsem v minulosti vlastnila a i nyní vlastním takováto zvířata. Králíka mám již 7 rokem a potkany jsem dostala jako dárek k narozeninám. Těmi však můj chov "zvířátek na hraní" definitivně končí.
A co vy a zvířátka ze zverimexu?

MUSÍŠ TO ZAŽÍT

10. dubna 2016 v 8:31 | supice
Vždy, když se mě někdo zeptal, kde bych bydlela raději, má odpověď byla jasná - ve městě. Ve městě jsem vyrostla a velmi rychle si na něj také zvykla. Vždyť život v něm je naprosto senzační, říkala jsem si. Když potřebuje člověk na poštu, je tam za chvíli, když do obchodu, je tam za chvíli, když se náhodou nudí, může zajít do kina, když chce trochu přírody, zajde si do parku a tak dále a dále. A život na vesnici? Dyť to musí být hrůza. O víkendu mají v obchodě jen do dvanácti a ten výběr tam? Naprosto příšerný! Všude kolem jen les a louky, dyť je to tam samé klíště! A co když se mi třeba v tom lese náhodou něco přihodí? Do nemocnice je to pěkná dálka a pokud člověka nemá kdo odvést, na autobus si pěkně počká, páč tu žádný skoro nejdezdí! ...Ano, tohle bylo mé uvažování. Dokud se nepřihodil osudný okamžik. Přestěhovala jsem se (podotýkám dobrovolně) na vesnici. A po určité době byl můj názor na vesnici ten tam. Pokud by se mě nyní nědo zeptal, co je lepší, moje odpověď by byla naprosto jasná - na vesnici! Jenže to si člověk prostě musí zažít. Jinak to nejspíš nepochopí...
A proč je podle mě život na vesnici lepší? Rozhodla jsem se inspirovat časopisem čilichili a uspořádat menší duel. Najdete jej pod fotografií.


- pro pokračování stačí rozkliknout článek -

NEZVANÍ HOSTÉ VE VIETNAMSKÉM SKLADU

19. března 2016 v 20:36 | supice
Snažili jsme se zrovna vymotat z Brna, když jsme narazili na toto podivné místo. Zaparkovali jsme a rozhodli se ho blíže prozkoumat. Ve středu parkoviště přeplněné auty, okolo pak obehnané obchody s všemožnými nápisy, jak vietnamskými, tak českými, které, jak jsme zjistili, měly s obsahem zboží v obchodě máloco společného. Začali jsme se potloukat okolo těchto obchůdků, přitom jsme se minuli s mnoha vietnamci, muži, ženami, mladšími i staršími, každý vypadal velmi zaneprázdněně. Čechů jsme za celou dobu viděli jen pár...


- pro pokračování stačí rozkliknout článek -

PĚSTUJ PLANETU

18. března 2016 v 12:31 | supice, www.pestujplanetu.cz
Problémy s devastací životního prostředí jsou bohužel na denním pořádku. Toho, že se lidé ubírají špatným směrem si všimly také velké státy, které se na svých konferekních snaží dohodnout například o zpomalování globálního oteplování a snižování emisí CO2. My, jako jednotlivci však nemusíme jen přihlížet, nýbrž můžeme také sami konat. A jak? Zkuste se inspirovat 5 následujícími kroky kampaně Pěstuj planetu.


- pro více informací stačí rozkliknout článek -

KLAMÁNÍ SPOTŘEBITELE

11. března 2016 v 18:49 | supice
Spěchala jsem na autobus a vzpomněla si, že jsem zapomněla koupit máslo. Vběhla jsem do nejbližšího obchodu a v domnění, že když už tedy nebudu mít bio výrobek, odnesu si alespoň výrobek český. Zaujal mě obal od firmy Tatra, který se chlubí kravičkami pasoucími se na pastvině. Tak jsem jej tedy zakoupila. Stále mi to ale vrtalo hlavou. Stálo to sice trochu vydatného vyhledávání, ale nakonec jsem se k pravdě dokousala. Na portále Soucitně.cz jsem se dozvěděla, že 98% mléka na výrobu produktů firmy Tatra pochází z velkochovů, kde krávy o existenci nějaké pastviny a volného výběhu nemají ani ponětí (více informací zde). Stížnost ohledně klámání spotřebitele však byla zamítnuta (více informací zde).
A právě proto nechci být grafik...

ZDRAVÝ TALÍŘ

10. března 2016 v 10:29 | supice
Včera jsem navštívila přednášku úžasné Margit Slimákové, která se konala v centru Avalon. Milou atmosféru vytvořil útulný pokoj, jehož žluté stěny byly ozářeny plameny svíček, k dispozici byl uvařený vynikající čaj. Co mě však nejvíce nadchlo byla samozřejmě paní Margit Slimáková, kterou velmi obdivuji, nejen za její osvětu, ale také například za práci na projektu Skutečně zdravá škola, který se mi moc líbí.
Co se týče tématu přednášky, šlo o zdravou výživu a zdravý talíř. Hned na úvod přednášky nám bylo řečeno, že je možné nemocem předcházet a to díky správné stravě, dostatku pohybu a nekuřáctví. Je opravdu úžasné, že vše, co pro své zdraví můžeme udělat máme ve svých rukou. Margit se zaměřila především tedy na správnou stravu. Naprostým základem jsou podle ní kvalitní přirozené potraviny. Zajímavý okamžik nastal, když se jedna paní po výčtu všeho, co je pro náš organismus špatné vzepřela a chtěla od Margit výčet jednotlivých potravin, které tedy jíst může. Jakobychom už v dnešní době nic kromě polotovarů snad ani neznali. Když této paní Margit začala vyjmenovávat veškeré druhy ovoce, zeleniny, oříšků a všeho možného a pak jí ještě řekla, že má dokonce i návštěvě příště nabídnout raději oříšky nebo sušené ovoce místo sušenek, paní zřejmě pochopila, že to, co dříve považovala za obyčejné je to nejlepší, co můžeme tělu dopřát.
Pro to, abychom věděli v jakém poměru tyto potraviny jíst, sestavila Margit tzv. Zdravý talíř. Dalším zajímavé stránky, které Margit vytvořila se jmenují Zdravá kuchyň. Pokud Vás zajímají tato témata blíže, doporučuji web Margit Slimákové, taktéž mnoho zajímavých článků sdílí na svém facebooku a nejedno zajímavé video naleznete na jejím youtube kanálu.

OSOBNÍ VIZE

6. března 2016 v 17:08 | supice
Tento týden jsem díky naší univerzitě dostala možnost navštívit zajímavou přednášku od Barbory Pečeňové s názvem Osobní vize. Představu o tom, kterým směrem bych se ráda ubírala jsem již měla, avšak díky této přednášce a uvedeným metodám, které Vás dovedou k sestavení vlastní osobní vize jsem se utvrdila, že jde o ten správný směr a navíc jsem se o sobě dozvěděla ještě něco navíc. Proto bych ráda sdílela tuto zkušenost s Vámi, jelikož může lecco ve Vašem životě objasnit a třeba Vás taky navede nebo tak jako mě usvědčí v tom správném směru Vašeho života. Na internetu jsem nalezla alespoň zkrácenou verzi přednášky. Pokud se zajímáte o osboní rozvoj hlouběji, přednášky na podobná témata pořádají tito lidé po celé republice. Rozpis najdete tady.

KONEC DOBY KLECOVÉ

28. února 2016 v 8:06 | supice
Dáte si rádi králíka na smetaně? A položili jste si vůbec někdy otázku, odkud tito králíci, které běžně koupíme v supermarketu vlastně pocházejí? V jakých žijí podmínkách? No, realita tedy moc pěkná zrovna není. Můžete se sami podívat na záběry z velkochovu králíků v České republice. Pro mě jako majitelku jednoho takového ušáka je to pohled opravdu nemilý. Sama totiž vím, jak je moje králice šťastná, když může pobíhat po venkovním výběhu. Skáče do výšky, obrací se ve vzduchu, až člověku připadá, jakoby jí vážně radostí snad přeskočilo. Každopádně nic z toho si králík chováný celý svůj život v kleci určitě nezažije. Na záběrech jsem si ani nějak nevšimla, že by měli králíci kdispozici dostatek sena, které je velmi důležité pro správný posun potravy ve střevech. Pochybuji také, že kdy tito králíci viděli čerstvou zeleninu či ovoce. Na webu Králíci.cz se dočtete, že jsou krměni speciálními granulemi pro rychlý růst, což způsobí, že je králík už ve čtvrt roce tak velký, aby mohl na porážku. Přitom běžný králík se udajně dožívá osmi až deseti let. Stále máte chuť na králíka na smetaně?
Společnost pro zvířata je organizace usilující o ochranu a etický vztah ke zvířatům. Vybízí nás k podespání petice, což osobně nevidím jako nejlepší řešení celé situace. Po tom, co organizace bojovala za obohacené klece pro slepice, které měly být od roku 2012 povinně zavedeny. Na výsledek se můžete podívat v tomto videu. Tím samozřejmě nechci odrazovat tyto organizace od jejich boje za správnou věc. Přesto si myslím, že my jako spotřebitelé, můžeme udělat víc. Co takhle navštívit místního farmáře, kde si můžu podmínky chovu sama zkontrolovat? Maso z volně chovaných zvířat naleznete také v obchodě Náš grunt, jehož prodejny se nachází po celé republice. Také je tu ještě možnost, chovat králíky doma a vytvořit jim tak prostředí, které uznáte za vhodné.
Ať tak, či tak, určitě uděláme lépe.

CENA NAŠICH ŽIVOTŮ

20. února 2016 v 18:42 | supice
Když jsem si přečetla téma týdne navrhované blogem.cz, okamžitě jsem si vzpomněla na dokument, který jsem nedávno zhlédla a velmi mě rozesmutnil. Jde o film s názvem Skutečná cena, jenž pojednává o oblečení, které nosíme a především o lidech, kteří ho vyrábějí. Tito lidé musí pracovat mnohdy v nepřijatelných podmínkách a ještě za tak nízký plat. A to vše jen proto, abychom si mohli kupovat jejich výrobky za pár kaček. Jakou cenu má pak život takové ženy pracující v továrně na oblečení, kde se na ni zřítí budova jen kvůli tomu, že majitel továrny potřeboval snížit náklady, aby vyhověl odběratelům? Bohužel příliš vysokou nejspíš ne. Ale jak z toho ven? Nekupovat oblečení dovážené z takových a jim podobných rozvojových zemí? Nebo bojovat za práva těchto lidí? Ale jak???

VODA

12. února 2016 v 12:14 | supice
Voda - základní potřeba každého z nás. Pijeme ji v různých podobách. Často ve formě slazených nápojů, kdy do sebe naleváme společne s vodou také velké množství cukru a dalších látek (chemická barviva, aromata, konzervanty apod.). Také ji pijeme třeba uměle sycenou, což znamená, že je v ní obsažen oxid uhličitý, čímž je z ní vytvořena voda perlivá. Ve všech těchto možnostech jde o vodu balenou v plastových láhvích. Ale proč to všechno? Vždyť obyčejná čistá voda z kohoutku není přece nic odporného. Je levná a také oproti baleným vodám mnohem častěji kontrolována. Vodu z kohoutku si navíc můžete načepovat na mnoha místech, čímž ušetříte životní prostředí. Stačí si koupit třeba skleněnou láhev, ze které se Vám jako v případě plastových láhví nebudou do vody uvolňovat žádné nežádoucí látky. Pokud ji nerozbijete, máte na celý život vystaráno. Kdybyste přesto měli ohledně rozdílu mezi balenou a kohoutkovou vodou pochybnosti, doporučuji zhlédnout tento dokument.
S pitím vody z kohoutku nemám žádné problémy, takže ji mohu jen doporučit. Dobrou variantou je také nakrájet do vody nejlépe námi vypěstované ovoce, což jí dodá příjemnou chuť po daném ovoci. Také je vhodné pít čaje, nejlépe opět z námi vypěstovaných bylinek.
A co Vy? Co nejčastěji pijete?


P.S.: Malé doporučení. Před focením tekoucí vody se jděte napřed vyčůrat;D

KVÁSKOVÝ CHLÉB

1. února 2016 v 12:07 | supice
Kváskový chléb se od běžného chleba liší použitím vlastního, nejlépe námi vytvořeného kvásku místo kupovaných kvasnic (droždí). A proč je vlastně lepší péct z kvásku? Je to jednoduše mnohem zdravější. Pokud by Vám tato odpověď nestačila, podrobnější vysvětlení rozdílu mezi kváskem a kvasnicemi najdete v tomto odkaze.
Kvásek je možné koupit, ale dle mého názoru je lepší variantou si jej založit doma. Pokud dodržíte veškeré pokyny, měl by se podařit každému. Navíc si budete stoprocentně jisti, že v něm nejsou žádná aditiva. Při zakládání svého vlastního kvásku jsem postupovala podle tohoto návodu.
Po úspěšném založení kvásku jsem se rozhodla upéct svůj první kváskový chléb. Opět jsem postupovala podle receptu.
Co se týče pečení domácího pečiva, určitě ho mohu jen a jen doporučit. Nejenže si do něj dáte cokoliv, co chcete (např. různá semínka, ořechy, bylinky), zároveň máte radost z toho, že jste si jej dokázali úpéct sami a také uděláte dobře pro své zdraví.

PALMOVÝ OLEJ

28. ledna 2016 v 15:15 | supice
Před nějakou dobou jsem měla schůzku s mojí dobrou kamarádkou, která mi dala tip na velmi poučný film - Zelená poušť. Po jeho zhlédnutí bylo mé rozhořčení velké, ale odhodlání ještě větší. Po tom, co jsem viděla, co jsou lidé schopni kvůli penězům napáchat, rozhodla jsem se, že výrobky s palmovým olejem si již nekoupím. A že jich není málo. Přesto si myslím, že my, jako spotřebitelé máme tu největší moc něco změnit. Co myslíte Vy?

SKROMNOST

20. ledna 2016 v 20:05 | supice
Konzumní svět. To je svět, ve kterém žiji. Lidé stále dychtí po všemožných věcech. Když si je konečně zakoupí, vymyslí si zase něco dalšího a jejich "wishlist" stále nekončí. Například mladí lidé, touží po iphonech, tabletech a další elektronice, která je zrovna in, slečny zase zásobují své skříně oblečením a kosmetikou, div nepraskají ve švech a přesto stále nemají dost. V Japonsku jsou na tom zdá se ještě mnohem hůř. Kam to jenom spějeme? Všem těmto lidem bych vřele doporučila přečíst knihu My Tibeťané od paní Rinčhen Lhamo, která mi otevřela oči. Tato paní se v Tibetu narodila a posléze se přestěhovala na západ. Ve své knize srovnává tyto dva naprosto odlišné světy. Na západě chtějí lidé stále víc a víc. Peníze, majetek, úspěch. V Tibetu je to přesně naopak. Lidé si váží těch, kteří se mnohého zřeknou, jako třeba tibetští mniši. Co takhle vzít si z nich příklad?
Opravdu musíme mít kolem sebe tolik věcí? Opravdu je tak potřebujeme?

ODPAD

11. ledna 2016 v 17:32 | supice
Lidé vytváří neuvěřitelné množství odpadu. Já nejsem výjimkou. Jenomže, co s tím? Inspirací může být třeba toto video. Můj styl třídění odpadu vypadal zhruba tak, že jsem dávala bokem plastové láhve a zbytek házela do koše "Jsemnavšechno". A to byla chyba. Tak jsem se prostě sebrala, tenhle koš vysypala a začala jej třídit. Největší část tvořily plasty, další papír a pak bioodpad. Tak jsem vzala další dvě krabice a koši "Jsemnavšechno", nyní už "Jsemjenomnaplasty" jsem pořídila dva nové kamarády -"Jsemnapapír" a "Jsemnabioodpad". A od té doby s mojí malou rodinkou košů vesele třídíme. Jednoduché, nebo ne? Když se najde něco, co tam nepatří (např. sklo), dám to bokem. Veškerý odpad jde poté do známých barevných popelnic podle toho, kam patří. A bioodpad? Ten putuje do kompostu. Co se týče starého oblečení, snažím se jej prodat na Vinted. Když se prodat delší dobu nedaří, zamíří do dobročinného obchůdku Naděje.


...pak si ale říkám, nojo, je to sice super, třídit odpad, ale co takhle ho vůbec nevytvářet? Nebo z něj ještě něco užitečného vyrobit? Je to sice náročnější než třídění, ale určitě to stojí za to zkusit.

NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ

1. ledna 2016 v 18:58 | supice
Konečně napadl první sníh. Okamžitě jsme se vydali kochat tou nádherou do lesa za doprovodu našeho nadšeného chlupatého kamaráda. Všude okolo nás se třpytila bílá sněhová pokrývka. Bylo to něco úžasného. Je pro mě přitom zcela nepochopitelné, jak si někteří lidé vůbec nevšímají té krásy okolo sebe. Možná Vám sníh příjde jako něco zcela běžného, ba dokonce i otravného. Zkoušeli jste se ale někdy podívat blíž? Pokusili jste se někdy všimnout si jednotlivých vloček? Je báječné, že je můžeme zahlédnout pouhým okem. Je to něco neskutečného, když si představíte fakt, že ani jedna z nich není stejná. Ta neuvěřitelná různorodost přírody mě jednoduše dostává. Obdivuji ji. A nejen za tohle.
V rámci mého novoročního předsevzetí bych se tedy ráda zapojila k aktivní ochraně přírody a také bych byla ráda, kdyby se o to snažilo ještě více lidí než doposud. Začněte vnímat krásy přírody, chovejte k přírodě úctu a snažte se o její zachování. Zkuste zapřemýšlet, proč děláte to, co děláte a také, jak to ovlivní stav přírody v budoucnu. Nedá se třeba něco dělat jinak? Co myslíte?

PAMÁTKA ZESNULÝCH

3. listopadu 2015 v 11:53 | supice
Ráda bych tímto článkem zavzpomínala na mého sice nevlastního, přesto toho nejbáječnějšího dědečka
Aloise Burského.

Na jaře roku 2007 se rozhodl založit blog Celkem spokojený důchodce, kam začal psát své úvahy, vzpomínky, příhody ze života a mnoho dalšího. Najdete tam i rubriku Úvahy o hlouposti lidské, odkud bych teď ráda uvedla malou ukázku, která mě zaujala:

KOUŘENÍ
Kdysi jsem byl na jednom podnikovém školení o bezpečnosti práce, bylo to ještě v dobách budování socializmu. Vedoucí školení byl zarytý nekuřák, a uvedl takovýto příklad: "Kdybych v den výplaty vzal stokorunu, podpálil ji a díval se jak hoří, tak by mne asi zavřeli do blázince. Ale když tu stokorunu pálím pomalu po cigaretách, a navíc si tím ničím vlastní zdraví a otravuji ovzduší jiným, tak se nad tím nikdo nepozastaví!" I když jsem v těch dobách i já byl kuřákem, přesto jsem jeho názor hodnotil jako velice rozumný.
Prokouřené peníze jsou utracené tím nejzbytečnějším způsobem. Pokud peníze propijeme (což taky není rozumné), tak máme aspoň opici, a druhý den kocovinu. A když peníze prokouříme, tak kromě toho zápachu jsme nic nezískali. Poslední dobou se kouření (zaplaťpánbůh) dosti omezuje. Kdysi byla ve vlaku polovina každého vozu kuřácká. Dnes se nekouří nejen ve vlacích, ale ani na nádražích. Nekouří se na schůzích a školeních, v jídelnách a pod. Existují protikuřácké poradny, léčení a podobně. Já jsem přestal kouřit před desíti léty, ne ze zdravotních, ale z finančních důvodů. Dokud byly cigarety po 14Kč, ještě jsem to kupoval, ale jak je zvedli na 17Kč, řekl jsem si : DOST!
A nepotřeboval jsem k tomu ani lékaře ani léky, k tomu stačí jenom chtít! Navíc jsem první měsíc nekouření stále nosil sebou krabičku cigaret a zápalky. Říkal jsem si: nebudu kouřit ne proto, že si momentálně nemám co zapálit, ale proto, že kouřit nechci. A kdo vydrží bez cigarety měsíc, ten už kouřit nemusí. Ale nesmí si zapálit ani jednu!!! Jinak by dopadl jako jeden můj známý, který prohlašoval že přestat kouřit je velice jednoduché, on už prý přestal kouřit 168krát.

Další zajímavé články naleznete na dědečkově blogu: www.csd.blog.cz

JAK NEMYSLET

17. srpna 2015 v 18:51 | supice
Zná to snad každý z nás. Večer ulehneme do postele s očekáváním, že se brzy po přikrytí pod měkkou přikrývku odebereme do říše snů. Realita však bývá často jiná. Náš kamarád mozek nám začne připomínat, co ho jen napadne a velmi rád nad tím také zdlouhavě přemýšlí. V souvislosti ho napadne něco dalšího, a s tím dalším zase něco dalšího. Nakonec se přistihneme, jak místo slastného spaní hledíme už hodinu nepřítomně do stropu. Nestává se to samozřejmě jen před spaním, ale vlastně kdykoliv, kdy se k tomu našemu kamarádovi naskytne příležitost. Člověk si pak říká, jestli toho chlapíka tam nahoře a jeho neustálé brblání jde vůbec zastavit.

Pořídila jsem si jednou knížku o tom, jak zkrotit splašenou mysl. Co myslíte, že jsem se v ní dozvěděla? Celá knížka popisovala vlastně jen to, že to (dlouhodobě) ani nejde. Vyhodnocovat veškeré situace je přeci jednou z funkcí našeho mozku.

Otázkou ale stále zůstává, jak tedy nemyslet? Podle mě si na to v průběhu času našel každý svoji vlastní metodu. U mě např. si mozek od přemýšlení oddychne vždy, když jdu do lesa. Bývám tak ochromena krásou přírody, že jen jdu a koukám. Poslouchám stromy, které se kývou pod tíhou větru, pozoruji veverku, která šplhá po stromě, cítím mokré kameny v potoce, ve kterém se čvachtá můj psí přítel a nemyslím. Prostě jsem. Jsem součástí něčeho překrásného, což bude vždy předmětem mého neskonalého obdivu.

 
 

Reklama